Den 2. – Divoké Kilimandžáro (2014)

Čekala nás cesta do Afriky, na kterou jsme trénovali při ranní rozcvičce zaměřené na lov divokých zvířat. Organizačně to sice ještě trochu vázlo, ale úlovky byly moc pěkné!

A pak jsme dostali africké razítko do pasu, první oddíl vyvěsil africkou vlajku a na černém světadílu nás přivítal opravdický šaman.

IMG_2250

Šamanský rituál se kvůli dešti musel přesunout do jídelny

Což o to, setkání s ním bylo zajímavé. Ale těch úkolů co nám přidělil! Nejenže jsme bezmála v padesáti stupních Celsia museli vystoupit na Kilimandžáro… Ještě jsme tam museli objevit vzácné stromy, odebrat z nich mízu pro výrobu lektvaru, a to všechno tak, aby si nás nevšimli divoši, kteří podivuhodný prales hlídali
No, co vám budu vypravovat. Afrika je drsný kontinent. Kilimandžáro je pekelně strmé. Na vrcholek ani nedohlédnete. Vedro jako v pekle. A divoši jsou opravdu divocí a vypadají hrůzostrašně. A jsou obezřetní, takže i když jsme chtěli být nenápadní, okamžitě naši výpravu postřehli a pěkně nás prohnali…

Jenže my jsme taky nebyli žádní nazdárci! Ačkoli to bylo opravdu perné, mízu jsme si vybojovali. A po tom všem bylo víc než nutné osvěžit se ve vodách Viktoriina jezera.

IMG_2325

Odpoledne to bylo také docela těžké. Navštívili jsme oblast v pohoří Tassili, která ukrývá vzácné pravěké skalní malby. A my jsme významně přispěli k archeologickému průzkumu, protože jsme je nalezli a překreslili.

Když jsme večer šamanovi předložili výsledky našeho celodenního úsilí, úžasem nemohl ani promluvit. Bez smlouvání či vytáček nám předal artefakty – náhrdelník, oštěp, lebku, bezednou karafu, africkou masku a bubínek. A večer nás pozval na opravdový šamanský rituál, který naši mysl očistil od zlých snů. Zněly bubny, hořely ohně, no možná spíš ohýnky…
A bylo to super.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika 2014. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.